V tomto článku bych Vás chtěl seznámit s touto ne tradiční metodou lokalizace kaprů i ostatních rybích druhů.

      Pevně věřím, že vám tato metoda stejně jako mě dopomůže v rybařině snáze a rychleji pochopit určité přírodní zákonitosti a tyto potom využít ve váš prospěch při samotném rybolovu.

      Na úvod bych chtěl podotknout, že lovem kaprů na boilí se  intenzivně věnuji od roku 1995, takže jsem si prošel celým vývojem tohoto sportu od těžkých začátku, kdy jakýchkoli informací o této u nás nové metodě rybolovu bylo po skrovně až do dnešních dnů, kdy jsme paradoxně přímo zavaleni informacemi o nových technikách a pomůckách echoloty počínaje a GPS konče.

     Možná právě nedostatek informací na začátku mé kaprařské kariéry mě nutil hodně improvizovat a najít si vlastní cestu, jak za tehdejších podmínek úspěšně lovit kapry a to mě mimo jiné přivedlo k potápění. Je asi samozřejmě každému jasné že největším problémem u této metody je čistota vody, ne na všech našich vodách je taková, aby se dala využít. Ale tam, kde to je jen trochu možné, to určitě vyzkoušejte. Budete překvapeni, co všechno se pouhým pozorováním podvodní flory a fauny o svém revíru dozvíte a můžu Vám zaručit, že tuto osobní zkušenost Vám ani ten nejdražší echolot na světě neumožní. Možná, že spousta z Vás namítne, že přeci si kvůli rybám nebudete pořizovat potápěcí výbavu. Máte pravdu, pro každého to asi není,je docela možné, že kdybych začal s kaprařinou až teď,v době různých technických pomůcek, tak by mě to asi taky ani nenapadlo.Ale v době, kdy se nesmělo vyvážet, bivakovat, používat lodě, tedy alespoň u nás na Tovačovských jezerech, byla jediná šance, jak se dozvědět něco o hloubkách různých zlomech a dolech počkat, až zamrzne a strávit dvě zimy víkend co víkend místo vedle místa děláním děr do ledu a každých deset metrů změřit hloubku, a tak si vytvořit alespoň částečnou představu o reliéfu dna. Asi samy uznáte, že je to opravdu jen velmi hrubá informace o 100ha revíru. I když v té době ceněna zlatem, stejně mě to pořád připadalo málo a tušil jsem, že abychom na této vodě byly úspěšní, musíme vědět více.

      Napomohla tomu, jak už to bývá, náhoda. V té době jsem se dal dohromady se dvěma mými kamarády.Lovily jsme spolu na známých mělčinách. Vcelku se nám dařilo, ale vždy jsme se hodně hádali ohledně krmení. Tehdy se dalo krmit pouze házením kobrou a kdo to umí, ví, co je to za dřinu naházet třeba 5kg do vzdálenosti 100m do co nejmenšího rozptylu.Pořád nám vrtalo hlavou kolik je ideální krmná dávka na jeden den.Většina rybářů se řídí jednoduchou rovnici, čím více záběrů, tím více krmení. Je jasné, že pokud nakrmíme třeba 5kg na 6 prutů a docílíme za den patnácti záběrů, že naše místo je dokonale vyluxováno. Co dělat, pokud máme záběr třeba jeden nebo dva, byla to náhoda, nebo bylo na našem krmném místě víc kaprů, ale něco je vyplašilo, přikrmit a připravit se tak o šanci aspoň na náhodný záběr?Otázek více než odpovědí.Tak se zrodil nápad udělat takový malý pokus. Teplota vody byla nad dvaceti stupni, takže žádný problém se pouze s pomocí ploutvý a brýlemi potopit na krmné místo, označit ho na dně velkým plochým balvanem pro pozdější snadnější lokalizaci kolem kamene jsme kruhově pokrmily asi 5kg boilie a dohodli se, že záběr ne záběr každé dvě hodiny budeme místo kontrolovat.Na místě jsme nechali pouze tři montáže, aby zbytečně velký počet vlasců neplašil kapry při krmení. 

       První ponor nic, druhý ponor nic, třetí ponor opět všechny koule na místě, čtvrtý ponor-šok, kolem kamene ani kulička, samozřejmě kromě těch tří, které byly na našich montážích. Na břehu jsme celou dobu neměli ani tušení, že by se na našem místě něco dělo.Můžu vám říci, že na břehu jsme na sebe dlouho jen nechápavě hleděly a hlavy jsme měly nafouklé jako pátrací balony. Tato zkušenost nám opravdu zamotala hlavy.Bylo nám okamžitě jasné, že pokud by jsme se nepotápěli, nikdy by nás ani  ve snu nenapadlo, že může být naše místo bez jediné kuličky. Přitom se vlasce ani nezachvěly, tím pádem vyvstal další problém, musíme radikálně změnit prezentaci nástrahy, protože ty jediné tři koule, které zůstali na našich montážích, jasně dokazovaly to, že děláme něco špatně. Když kapři dokážou místo během dvou hodin vyluxovat, aniž by se ani jeden nespletl a nenasál ani jednu ze tří pod háčkem. Bylo rozhodnuto, jestli chceme na této extrémně čisté vodě, kde kapr určitě dobře vidí, dokázat kapry přelstít, musíme takové pokusy dělat častěji a zjistit jakým způsobem na ně vyzrát. Podotýkám, že v té době jsme byly tak zapálení do kaprařiny, že jsme byly schopni dělat podstatně vetší šílenosti, než se v jakémkoli počasí potápět do ledové vody a odhalovat postupně taje našeho jezera. Kdo mě zná, ví, o čem mluvím. Obzvláště moje žena by mohla vyprávět. Podle ní jsem v té době byl případ pro psychiatra.U té ledové vody ještě chvíli zůstanu, protože po čistotě vody je to druhý velký problém, čekat na jaře na to, až se voda dostatečně prohřeje, alespoň na osmnáct stupňů, je dost frustrující a sám mám tu  zkušenost, že   takovou koupel stejně dlouho nevydržíte. Přitom zmapovat aspoň trochu solidně revír o rozloze 100ha je práce na spousty hodin.Vtom případě vám nezbude nic jiného, než si pořídit neoprenový oblek, který Vám umožní delší pobyt i v docela studené vodě. Pokračování.